Nové zvony:
Bartoloměj váha 5,5 t
Hroznata váha 3,2 t
Jan Nepomucký váha 2,8 t
Maria váha 1,2 t
Umístění zvonů v kostelní věži
CrossCafe se při vyhlášení veřejné sbírky Ze srdce zvon zavázalo dodat na věž do roku 2015 alespoň jeden zvon. Ideální plán, tak aby byl souzvuk zvonů kompletní a patřičně majestátný, bylo však vynést na věž hned čtyři zvony.
Zvonařství Manoušek
Rodinnou tradici ve zvonařském oboru zahájil Rudolf Manoušek starší, který po vyučení ve strojírnách doma i za hranicemi začal výrobu zvonů blízko svého rodiště – v Brně. Po skromných začátcích v malé dílně bez mechanizace a pomocníků již v r. 1908 založil velkou vlastní zvonárnu pod názvem „R. Manoušek & spol., Továrna kovového zboží, slévárna kovů a zvonů“. Byla to první česká zvonárna od doby renesance, neboť v pozdějších letech na území Čech a Moravy působily výhradně cizí firmy, převážně německé. Rychlý vzestup produkce a kvalita práce byly ohodnoceny 1. cenou na Výstavě české výroby v Brně v roce 1911. Výroba se potom dále zvyšovala až do roku 1914, kdy byla zastavena v důsledku 1. světové války. Došlo k rekvizici zvonů pro válečné účely a veškeré zvony odlité zvonárnou R. Manouška byly jako nejmladší zrekvírovány.
Dvacátá léta přinesla zvýšenou poptávku po zvonech, ale i tak nebylo snadné prosadit se v konkurenci cizích firem. R. Manoušek proto intenzivně zdokonaloval vlastní konstrukce zvonových žeber, během několika let se kvalitou vyrovnal a často i předčil tehdy nejvyhledávanější německé firmy Perner a Herold. Kromě domácích objednávek plnil i zakázky do ciziny, největší zvony odlité v letech 1920-1930 vážily až 10 tun.
V těchto letech již Rudolf Manoušek mladší (po vyučení ve zvonárně svého otce) začíná plánovat stavbu nové modernější zvonárny, kterou otevírá v roce 1937 v České u Brna s názvem „KOVOLIT R. MANOUŠEK & SPOL.“ I tato druhá zvonárna pokrývá celý rozsah činnosti jako stará husovická, včetně odlitků jiného druhu, především nápojových armatur. Druhá světová válka opět zastavila výrobu zvonů a tak obě zvonárny se věnují opravám a restaurování památných zvonů. Nový způsob svařování puklých zvonů byl již dříve také předmětem patentu R. Manouška staršího, tato práce tedy nyní pokrývá většinu kapacity továrny. V roce 1942 však přichází druhá, rozsáhlejší rekvizice zvonů (v celkovém objemu 12000 zvonů), a ve zvonárnách je nuceně zaveden zbrojní program pod dohledem nacistických důstojníků.
Po osvobození v roce 1945 nastává opět prudký rozmach výroby zvonů, tlumený jen nedostatkem zvonoviny. KOVOLIT v České je tehdy jedinou zvonárnou v republice a kromě velkých zvonů pro tuzemsko dodává zvony až do daleké Indie. Rozkvět ani tentokrát netrval dlouho a tak v únoru 1948 byla zvonárna znárodněna, R Manoušek mladší nuceně přeložen do Prahy a nad omezenou výrobou zvonů mohl mít nadále jen externí dohled. Po několika letech byla však práce na zvonech z rozhodnutí státních orgánů zcela zastavena a výroba zrušena. Část dokumentace a výrobního zařízení byla zničena, ostatní bylo s tichým souhlasem státu rozkradeno.
Teprve v roce 1967 může R. Manoušek mladší založit znovu výrobu zvonů, tentokrát v Praze na Zbraslavi. Přestože státní zřízení nemělo rozhodně zájem o rozvoj tohoto oboru, jsou zakázky pro tuto již třetí zvonárnu zajištěny stále s dvouletým předstihem. Přibývá i restaurátorských prací, svařování puklých zvonů a Rudolf Manoušek mladší je jmenován soudním znalcem a státním kolaudátorem zvonů.
Vedení zvonárny postupně přebírá syn – Petr Rudolf Manoušek a roční produkce se zvyšuje až na dnešních 8-10 000 kg. Dokladem dosažené vysoké úrovně jsou čtyři koncertní zvony pro Českou filharmonii a jmenování Petra R. Manouška do stejné funkce, jako dosud vykonával jeho otec: soudní znalec a státní kolaudátor zvonů.
V první polovině srpna 2002 postihla zvonárnu na Zbraslavi povodeň, která zaplavila dílnu do výše 4,5m. Veškeré výrobní zařízení včetně archivů, šablon, forem a zásob zůstalo několik dní pod hladinou silně znečištěné vody.
Srpnová povodeň roku 2002 byla pro ZVONAŘSTVÍ MANOUŠEK doslova zničující.
Voda zlikvidovala veškeré zařízení zvonárny, materiál a nářadí, ale také nedokončenou
práci na několika zakázkách. Nenávratně ztracena je velká část archivu sádrových
forem, zvonových šablon a výkresové dokumentace. To všechno bylo nutné rekonstruovat
od začátku a lití nových zvonů se proto na nějakou dobu zastavilo.
Po povodni nabídla Petru R. Manouškovi pomoc Holandská zvonárna v Astenu, kde působí do dneška.
Práce zvonárny MANOUŠEK se vždy vyznačovala akusticky kvalitním profilem vlastního zvonového žebra, které bylo uznáno jako měřítko pro hodnocení v Mezinárodních kampanologických směrnicích na sjezdu kampanologů v Limburku v roce 1951. Odlité zvony také nikdy nebyly obráběny s cílem dosáhnout správného akustického obrazce. Výsledné dílo je výsledkem dokonalé přípravy a pečlivé práce, proto může být stále poskytována tradiční záruka 10 let.
Zvony Jan Nepomucký a Maria odlité v dílně Petra Rudolfa Manouška v holandském Astenu pro katedrálu sv. Bartoloměje v Plzni.